Nebýt poněkud přepjatého závěru a mých, ne zrovna velkých sympatií k Iori, hodnotil bych ještě lépe, nicméně, je to již dávno, pokud vůbec, co jsem takto výborné psychologické anime viděl. Užíval jsem si jej, tak říkajíc, po kapkách, maximálně dvě epizody denně. Nepříliš často je přítomno hned pět postav, které by mohly být v podstatě hlavními a se kterými lze sympatizovat. Plus Inaba je naprosto geniální, celkový přístup, s nímž ji autoři pojali z ní dělá jednu z nejlepších ženských postav, jakou jsem kdy v anime viděl a ukázkové zvládnutí „Dere“ charakteru a to vše za přispění dokonalého japonského dabingu by Miyuki Sawashiro (např. Bakemonogatari/Kanbaru, Rozen Maiden/Shinku, SAOII/Sinon). I příběh, nebo několik navazujících příběhů, je vcelku originální, počínaje záměnou osobností, přes hlasité pronášení vnitřních pocitů, návrat do mladšího věku až po přenos nejniternějších myšlenek, vše je zajímavé a nedopřeje nudy. Poněkud bych řekl, že se nepovedl závěr, kdy to autoři mírně přehnali s emocionálním „šroubováním“ Iori a trochu uměle implantovanou zápletkou kolem možné ztráty dohlížejícího učitele klubu, ale nevadí, ke zhlédnutí určitě doporučuji.
Author Archives: admin
Maria†Holic
Z počátku jsem na toto anime pohlížel se značným zájmem. Žánr yuri mám rád a počáteční profilace a charaktery postav vypadaly slibně a sympaticky. Příběh dívčí školy a převlékání za dívku není nic inovativního, nicméně předpoklady pro to, aby bylo minimálně nadprůměrným toto anime mělo. Bohužel, autorům se zde, dle mého názoru, podařilo přílišnou snahou o komediálnost, v podstatě zabít jakýkoliv rozumný vývoj příběhu, o rozvoji a možnosti vytvoření vztahu s postavami nemluvě. Zkrátka je to příliš ploché, humor není nápaditý a nezaujme, po celou dobu jsem nebyl schopen větších sympatií k jakékoliv z postav. Za mě příliš nedoporučuji.
Vampire Knight
Když jsem několik epizod z tohoto anime zhlédl před rokem, nijak zvlášť mě nezaujaly a dál jsem se mu nevěnoval. Nicméně opakování matka moudrosti a tak jsem mu dal druhou šanci. Pokud bych měl hodnotit sympatičnost postav tak, jak se postupem epizod až ke konci vyvinula, tak asi od nejsympatičtější bych začal: Kaname, Akatsuki Kain/Hanabusa Aidou/Takuma Ichijou, Shizuka Hiou, pak někde za tím Yuki a hodně daleko divně vyprofilovaný Zero. Celkově zde tak trochu schází nějaký obsáhlejší příběh a většina se odehrává v rovině vztahů. Vcelku sympatické je, že jedinou postavou, kterou bych, a to také ne úplně, označil za kladnou, je Yuki. Většina děje je vážná, pouze občas se objeví trocha humoru. Mírně postrádám nějaké zásadnější směřování příběhu, všechno to tak nějak plyne a nějaký větší milník nevidět :). I přes to rozhodně doporučím a dávám dobrý nadprůměr.
Hyouka
Bohužel, celé toto anime u mě padá na antipatiích vůči hlavní hrdince, kterou je Chitanda a její otravné zvědavosti. Jinak je zde přítomna docela zajímavá atmosféra a vcelku by to mělo jít, ale nejde to. Úkoly, které má Oreki řešit jsou, řekl bych, triviální a nezajímavé, tak nějak to postrádá náboj. Škoda spousty dobře odvedené práce a jinak vcelku zajímavých postav, která padá na nudném příběhu a iritující hlavní hrdince.
X TV
Anime, které mělo potenciál, vcelku sympatické postavy, ale bylo tak neskutečně rozvláčné a nudné, že jsem to po polovině série vzdal, pustil si závěrečný díl, který mě ještě více znechutil, styl „na konci si všichni podáme ruce a budeme zase kamarádi“ moc nemusím. Příliš mnoho děje, který vůbec nemusel být. Bohužel, tohoto anime mě bylo i vcelku líto, i zápletka byla vymyšlena poměrně dobře a dalo se to celé zpracovat mnohem lépe.
Texhnolyze
Zřejmě mnohé popudím, nicméně dle mého názoru se nejedná o dobré anime, řekl bych, že je vcelku špatné. Už jen „rozjezd“ celé série, kdy bylo mnoho epizod doslova vyplýtváno na transformaci onoho, na hranici příčetnosti balancujícího ubožáka (pardon, hlavního hrdiny) v místy dost psychopatické vraždící monstrum mě znechutil. Plus opravdu nemám rád, když se něco děje a já se sám sebe ptám: „what the fuck is this and why should i care?“. Divný příběh, který nicotou pokračuje k nijakému konci, kdy jsem si konečně oddychl, protože všichni umřeli a já jsem to mohl vypnout. Vyhypovaná nesmyslná bída. Snad jedinou sympatickou postavou zde byla ta doktorka.
Blassreiter
O Blassreiterovi bych napsal, že to mohla být naprostá pecka, žel, nestalo se tak. Zpočátku vlastně vůbec netušíte, kdo že to bude hlavním hrdinou a kdo je dobrý a kdo špatný, postavy přicházejí na „hrdinskou“ scénu a zase umírají, aby si později v závěrečném partu trapně odbyli svůj poslední „štěk“. Tak v polovině série začínáte chápat, kdo je tedy tím hrdinou, který by měl asi vydržet až do konce. Ale aby jen nekritizoval, plus body za nápad, vizuální zpracování a design a profilování postav, škoda, že Elea nedostala více prostoru, takhle sympatického „ďáblíka“ jsem dlouho neviděl :). Dle mého názoru naprosto přebytečným v této sérii byl Malek, celý jeho příběh působil uměle a nepřirozeně a nehodil se do konceptu, stejně tak Hermann místy „vypadával“ z dobrého konceptu. Nicméně ke zhlédnutí určitě doporučím, nechť si každý udělá svůj názor.
Rakudai Kishi no Cavalry
Anime, které mě zaujalo na první pohled a hodně jsem si od něj sliboval. Nicméně jsem se při jeho sledování čím dále, tím více nudil a to nikdy nevěstí nic dobrého. Počínaje uspěchaným vývojem vztahu Ikki vs. Stella, přes dost nesympatický vstup jeho sestry Shizuku na scénu po nevěrohodnost protivníků, vágní příběh až po konec, který vlastně nebyl ani koncem, pouze přípravou pro další pokračování, zkrátka takové seppuku anime, anime, které zabilo samo sebe :). Přes to všechno to není úplně špatné, postavy jsou vcelku sympatické a leccos se dá odpustit, kdo se nudí, nechť se podívá.
Maken-Ki!
Maken-Ki! není stran příběhu příliš dobré anime. Je třeba říci, že se jedná o komediální, eroticky laděné anime a tomu je vše podřízeno. Místy je to i legrace a tak velká prsa jen tak někde neuvidíte (dámy prominou). Zkrátka odpočinkové anime v podstatě o ničem, nicméně jsem se bavil.
Kamisama Dolls
Odlehčená série s vážnějšími momenty probíhající více méně ve vztahové rovině. Panenky/bohové vypadají poněkud nevěrohodně až trapně, nicméně to tolik nevadí. Velkým mínusem je, že se evidentně mělo jednat o první sérii, takže je v podstatě bez konce. Postavy jsou propracovány poměrně zdařile a celkově hodnotím vcelku průměrně, ale dívatelně.
B Gata H Kei – Yamada’s First Time
Anime, ve kterém si autoři vyzkoušeli výměnu rolí zamilovaných komedií. Tentokráte svého vyvoleného nahání hlavní hrdinka. A nutno podotknout, že to není příliš zdařilý pokus. Nemám nic proti takovéto výměně rolí, ale vše chce své a i pro mě, jako milovníka tohoto žánru, který je schopný odpustit mnohé to bylo příliš nudné. Svůj podíl na tom měl i naprosto nevýrazný a fádní objekt sexuální touhy a lásky, o nějž se Yamada tak usilovně snažila, nevím, příliš nezaujalo.
Tokimeki Memorial – Only Love
Jedná se opět o vztahové anime řešící lásky studentského života na dosti specifické (trochu chaotické a divné) škole. Vcelku mě to i z počátku bavilo, nicméně opět je série na potenciál, který má přespříliš dlouhá, takže postupně upadá do nudy, konec je takový standardní, očekávaný, nic co by nadchlo, vhodné na odpočinkové sledování fanoušků romantiky.
Furuba
Toto anime nemohu označit za úplně špatné, postavy jsou profilovány poměrně sympaticky, zápletka je relativně originální a vtipná, nicméně je to trochu nekonzistentní a nudné, příliš mnoho epizod, které by se daly „zmáčknout“ do standardních dvanácti dílů, závěr bych si představoval také jinak. Dvěma světlými body jsou pro mě velmi pěkná úvodní melodie a kouzelná krysí forma, do které se mění Yuki Soma. Ale to samozřejmě nestačí, nicméně fandové žánru romantických vztahových anime si příjdou na své.
Akame ga Kill!
Zpočátku se mi toto anime jevilo jako zajímavé a dobrým potenciálem. Slušně zpracované, i když trochu ploché postavy, ke kterým jsem však ztěžka pociťoval nějaké sympatie (dlouho mě trvalo, než jsem pochopil, že hlavní postavou je sice pěkně nakreslená, ale jinak v podstatě nezajímavá a fádní Akame a nějak jsem netušil, co si s touto skutečností počít), zajímavá zápletka, bohužel postupně sklouzlo do nudy, série je příliš dlouhá na to, co nabízí, fanouškové žánru mě možná odsoudí, ale za mě spíše horší podprůměr.
Kekkaishi
Legrace, odpočinek, sem tam vážnější moment. Koncept ochránců pohřbené svatyně není pravda nic originálního. A také poměrně sympatické postavy, mnoho dílů, z nichž část vůbec nemusel být, nedovařený a nevěrohodný konec, nicméně i tak jsem se v celku bavil a mohu doporučit.
Gakuen Mokushiroku – Highschool of the Dead
Předesílám, že nejsem fanouškem vážného zombie žánru, už sama bezvýchodnost a téměř i nesmyslnost celého snažení, kdy se několik zbývajících snaží ještě chvíli přežít ve světě, kde se již všichni přeměnili v zombie je dost deprimující a happy end opravdu nelze očekávat, jen drobné oddálení nevyhnutné smrti. A bohužel tento koncept je uplatněn i zde. Plus jsem si nějak nedokázal oblíbit byť i jednoho z hlavních protagonistů, takže mé hodnocení je spíše negativní a pokus vylepšit to lehkou erotikou to nijak nezachránil.
Soul Eater
Zástupce komediálních anime určených, řekl bych, spíše pro dětskou část publika. Nepříliš komplikované, dosti přímočarý design postav, pro nás dospělé oddechová podívaná, pokud máme v hlavách opravdu prázdno a nepotřebujeme nad ničím přemýšlet. Epizodický děj a nadstavování do nekonečna také plus body nepřináší. Neurazí, ale neohromí.
Noragami
Poměrně zajímavé anime, od nějž jsem očekával více. Zásadním problémem pro mě je nalézt sympatie k někomu jinému, než je Yato, s trochou nadsázky bych řekl, že jedinou další sympatickou postavou je pro mě Nora a to opravdu asi není dobře, obzvláště Yukine je mi vyloženě proti srsti. Druhou sérii jsem zatím neviděl a ani se na ni nijak nechystám, za mě průměrné hodnocení, ale dívatelné.
Sousei no Aquarion
Bariéru u tohoto anime pro mě představuje pokus autorů o vytvoření mnoha, téměř rovnocenných hlavních hrdinů a to bez nějakého solidního základu, nebo jejich profilovaní. Bohužel je to také značná rozvláčnost a monotónnost děje, prostě hups do mechů, zfůzovat, zmydlit špatné bubáky a domů, trochu nuda. Dále je to postava zřejmě toho pravého hlavního hrdiny, jímž je Apollo a který se místy chová, jako mentálně zaostalý, to už je mi sympatičtější padouch Touma. Postavou, kterou bych označil za vyloženě sympatickou je pro mě zde pouze Rena. Druhou sérii jsem ani neměl chuť sledovat a za mě nedoporučuji, není to úplně špatné, ale je to stereotypní nuda.
One-Punch Man
Anime, od nějž jsem nic neočekával a které příjemně překvapilo. Svérázný humor, parodie na superhrdiny příběh nepříběh, který vcelku nikam nesměřuje, jedná se spíše o nenavazující epizody, i když určité propojení zde je. Hrdinu pro zábavu určitě doporučuji všem, kteří neberou sebe a život příliš vážně, budete se bavit jako já.
Nurarihyon no Mago
Zde jsem s hodnocením na rozpacích. Opravdu dobré epizody zde střídají nudné vycpávky vhodné tak k přeskočení, je vidět snaha autorů naplnit daný počet epizod, k mým nejoblíbenějším epizodám patří Rikuo vs. Gyuuki a oblíbeným postavám Yuki Onna. Druhá série je podobná, možná i o něco lepší. V obou je dostatek humoru i vážných okamžiků, děj první série je spíše epizodický, v druhé to už začíná připomínat i příběh. Ke zhlédnutí doporučím.
Ichiban Ushiro no Daimaou
Jedná se o komediální harém anime s lehce erotickým podtónem. Je vcelku vtipné, příběh je sice poměrně, obzvláště ke konci, nevěrohodný, ale jako celek je to dívatelné a zábavné. Kupodivu nejsympatičtější postavou je pro mě drak Peterhausen, jako protipól (a to bohužel, neboť je to v podstatě hlavní ženská postava) byla až téměř otravná Kena. Jinak ale doporučuji, jako nenáročnou zábavu.
Inukami!
Komediální anime o značně „perverzním“ hlavním hrdinovi a „jeho“ harému. Spousta, více či méně dobrého humoru, několik vážnějších okamžiků, prostě oddechové a relaxační anime nad kterým netřeba přemýšlet.
Denpa Onna to Seishun Otoko
Vztahová a psychologická komedie s poměrně vágním příběhem ale pěknými a dobře vyobrazenými postavami, Erio a konec konců pro nás starší i Meme mají svoji přitažlivost, trochu více komediální postavičky Maekawa a Ryuko také zaujmou, snad s lehkými prvky erotiky, ikdyž na mě to nijak eroticky nepůsobilo, celkově je to dívatelné, ale nijak zvlášť vybočující.
Nanatsu no Taizai
Anime, které balancuje na hranici produkce pro děti a pro dospělé. Vcelku vydařená komediální série s velmi sympatickými postavami, Meliodas a Elizabeth jsou zkrátka nepřekonatelní, bohužel však poněkud rozvláčný příběh místy nudí a poměrně vágně směřovaná dějová linie tomu také nepomáhá. Nicméně, kdo má rád dobrou zábavu a nevadí mu tento styl animace, bude zřejmě spokojen jako já.
Ao no Exorcist
Zajímavé anime z kategorie spíše pro mladší část publika. Poněkud mě vadil vcelku zbytečný part druhého z bratrů, dle mého názoru by bylo lepší se soustředit na jediného hlavního hrdinu. Nicméně poměrně zdařilý příběh spolu se zajímavými postavami dávají v mých očích lehce nadprůměrné hodnocení, poněkud mě zklamal konec, byl takový příliš multihrdinovský, čekal jsem, kdy si „vystřihne“ svůj hrdinný part i svačinářka plus opět styl „podáme si ruce a zase všechno dobrý“ mě spíše znechucuje.
Black Lagoon
Transformace upracovaného a postradatelného japonského úředníčka na moderního piráta nezní zrovna inovativní a dech beroucí zápletka, nicméně zpracování, postupný rozvoj příběhu a nenásilná sympatičnost postav mu dávají jiný rozměr a lehce nadprůměrné hodnocení v mých očích.
Darker than Black – Kuro no Keiyakusha
Nebudu zastírat, toto anime mám rád. Není to pro mě top anime, ani příběh není nijak světoborný, to, co oceňuji je profilace a práce s postavami. Hei a Yin jsou úžasní každý svým způsobem, skvělá Misaki, i třeba November a další kolem něj si získal mé sympatie, až mě jej bylo, když zemřel, líto. Snad jediná z „kladných“ postav, ke které jsem cestu nenalezl, byla Amber. Obě dvě série jsou poněkud rozvláčné a závěrečné vyvrcholení není úplně ono, zřejmě se původně uvažovalo s pokračováním, na něž nedošlo, ale i tak to stojí za zhlédnutí.
Phantom – Requiem for the Phantom
Phantom – Requiem for the Phantom je zástupce vážných projektů prostých v podstatě jakéhokoliv humoru. Zpočátku jsem byl poněkud na rozpacích, neboť úvod v podobě výplachu mozku běžného turisty a jeho přetvoření v nájemného vraha vypadal dosti nevěrohodně, nicméně jsem byl postupně vtažen do děje tak, jak se mi stává jen málokdy. Poněkud rozčarováním pro mě byl velmi smutný konec a mínus body přidávám za příliš velké nadstavování v druhé polovině série, plus body naopak za „theme song“ Karma od japonské zpěvačky Kokia, což je záležitost která obstojí i sama o sobě a to nebývá u anime příliš zvykem.
Black Bullet
Zajímavé anime s dosti vážnými podtóny a v první části i poměrně zajímavým příběhem. Vcelku pěkná profilace postav, Tina Sprout je naprosto úžasná, Seitenshi má docela neopakovatelné kouzlo, naproti tomu Kisara je namísto jednou z hlavních postav spíše ne příliš prokreslenou a tak trochu fádní přísedící. Humor je přítomen v menší míře, nicméně neruší. Celkově bych řekl, že kdyby série skončila někde po finálním souboji s Tina Sprout, dal bych jí lepší hodnocení, to co následuje je již nadstavovaná kaše až po trochu rozpačitý a nevěrohodný konec, nicméně i tak se, alespoň na první část rád občas podívám.
C³
C³ je zvláštní anime, zpočátku jsme se do něj tak říkajíc nemohl dostat, ale postupem v sérii mě docela zaujalo. Fear se svými traumaty a konvergencí k normálnímu lidskému životu se jeví sympatická, stejně jako další účastníci. Je zde přítomen humor, určitý děj i vážnější momenty. Do top ten bych jej nezařadil, ale vcelku stojí za povšimnutí.
Fairy Tail
A je to tu, Fairy Tail, zřejmě se stanu terčem nenávisti, obzvláště mladší části publika, ale ano přátelé, nudil jsem se, tak moc, že jsem to po dvaceti epizodách vzdal. Jako primární cílovou skupinu bych označil děti odrostlejšího věku a tomu je i přizpůsoben nekomplikovaný příběh a přímočarý design postav. Není to úplně špatné a třeba se k tomu někdy vrátím, jen je to prostě po čase stereotyp a opakující se nuda, case closed, kamenujte mě :).
DanMachi
Ano, mám je rád :), není to žádná pecka, ale je zde spousta humoru vyváženě s vážnými okamžiky, design postav je, vzhledem ke spíše komediálnímu zaměření, velmi dobrý, ať už je to hlavní hrdina Bell, Welf nebo roztomilá Lili, příběh je reminiscencí počítačové hry, nicméně to neruší, jak tomu bývá v mnoha jiných podobných případech. Konec si vyloženě říká o pokračování a doufám, že se jej dočkáme. Nebudu nekritický, zase tak dobré hodnocení si toto anime nezaslouží, ale doporučuji je ke zhlédnutí.
Tokyo Ghoul
Tokyo Ghoul je bezesporu poměrně dobré anime, má styl, sympatické (třeba Touka) i vyloženě nesympatické (Gourmet) postavy, hlavní hrdina se postupem času z ukňouraného chudinky přetvoří také v někoho, s kým lze sympatizovat, takže bych řekl, že se mi líbilo, ikdyž rozjezd první série byl takový vlažnější, ale obzvláště poslední epizoda první série a první a i poslední epizoda druhé série mají opravdu něco do sebe.
Gekkan Shoujo Nozaki-kun
Gekkan Shoujo Nozaki-kun je komediální vztahové anime o nevyjádřené lásce ze školního prostředí. Odpočinkové, zajímavé, zábavné, nikterak inovativní, přesto potěší a pobaví, příznivcům žánru doporučuji.
Happy Lesson
Postarší a ne úplně typický zástupce harém anime, kdy je harém složen snad z celé ženské části učitelského sboru ze školy hlavního protagonisty. Anime je vcelku zábavné, více méně humorné, pouze s několika vážnějšími momenty. Průměr.
Shikabane Hime
Obě série mají lehce kolísavou úroveň, nicméně celkový koncept, postavy a příběh se mi líbí. Jedná se o příběh oživených mrtvých a jejich contractor priests, kteří bojují proti ostatním oživlým mrtvolám. Celkově je to poměrně vážný a místy i překvapivý příběh s okamžiky k zamyšlení. Bohužel Oori nedosahuje takové sympatičnosti, jako jeho bratr Keisei a celkově se jedná pouze o mírně nadprůměrné anime, nicméně za zhlédnutí stojí.
Kiseijuu – Sei no Kakuritsu
Zvláštní a relativně originální anime o vzájemném soužití i boji lidí a parazitických organismů odjinud, některé momenty mě dost dostávali, například když se Ryouko Tamiya snaží zachránit své dítě i za cenu vlastní smrti. Humor zde příliš není a ani pro něj není moc místo (ikdyž Migi je občas vtipná a zábavná) , nicméně kdo hledá, nalezne zde zajímavé myšlenky k zamyšlení. Poněkud mě vadí zbytečná rozvláčnost, opět daň za velký počet epizod, konec je trochu mimo, chápu, že myšlenka tvůrců byla připomenout, že i lidé mohou být vraždícími monstry a naopak i paraziti mohou zachraňovat o své vlastní vůli. Celkově se mi ale tento počin líbí a občas některé části zhlédnu znovu.
Ao Haru Ride
Ao Haru Ride je vztahové anime o školní lásce a mírné krizi identity. Příběh je zde spíše doplňkem než nosným prvkem. Vcelku mám podobný typ anime rád, nicméně zde mě úplně neseděla profilace postav a ani tento způsob kresby mě příliš neoslovuje. Průměrné, nicméně dívatelné.
Grisaia no Kajitsu
Celý Project Grisaia stojí a padá na postavě hlavního hrdiny, Kazami Juuji je cool, se zvláštním smyslem pro humor, a ženy na něj letí, co si přát víc, k tomu neradostné dětství, výcvik profesionálního vojáka a nájemného odstřelovače, celkově mám obě dvě série rád, vzácně se zde snoubí dostatek humoru s vážným (v první sérii) epizodickým příběhem, lehce mě zklamal finální souboj na konci druhé série.
Nourin
Vcelku humorné komediální anime s prvky erotiky, které potěšilo, věrohodně a zábavně vyprofilované postavy, epizodický příběh který nemá příliš kontinuitu, nicméně jsem se zasmál a pobavil, dobrý nadprůměr bych řekl a fanouškům žánru doporučím.
MM!
Hella M, extrémní masochista v akci aneb zábavná komedie o studentovi, jehož jediným přáním je vyléčit se z extrémního masochismu. Nečekejte nic moc erotického, čistá zábava s několika vážnějšími prvky. Výborné na zvednutí nálady, nad ničím moc nepřemýšlet, jen se smát.
Strike the Blood
Má záliba v tomto anime pramení zejména ze sympatií k postavám, ať už je to samozřejmě Kojou, Himeragi Yukina nebo třeba Minamiya Natsuki. Příběh, alespoň v prvních dvou třetinách také nezaostává, je zde humor i vážné okamžiky i trocha erotiky, poněkud rozpačitý byl závěr, proto také horší hodnocení, nicméně se na jednoho ze čtyř praotců vždy rád podívám a doporučuji všem.
Kore wa Zombie Desu ka
Vcelku dobré anime s komediálními prvky, průměrným příběhem a docela sympatickými postavami, Eucliwood Hellscythe je ta nej :). Mírně se mi nelíbil konec druhé série, dalo se to udělat podstatně lépe, někdy méně komedie znamená více, lehce nadprůměrné hodnocení, kdo se chce zasmát a nebere věci moc vážně, nebude zřejmě zklamán.
NouCome
Více méně vztahová komedie založená na principu „dating simů“, zde však hlavní hrdina volí odpovědi mezi špatnými a ještě horšími a ty se neprodleně realizují ve skutečnosti. Vcelku humorné, zábavné, s dobrým designem postav. Lehký nadprůměr, kdo s chce pobavit, doporučuji.
Ore no Imouto ga Konna ni Kawaii Wake ga Nai
Ano, Oreimo, překvapivě zde budu naprosto konvenční. Ano, i mě bylo líto to, co provedl Kyousuke Kuro Neko, ani já netrpím na sister complex, takže mě závěr druhé série znechutil stejně, jako většinu světa plus navíc mě byla Kirino nesympatická hned od začátku, takže jsem tajně doufal v happy end s Kuro Neko, nepovedlo se. I přes to nelze Oreimo odsoudit jako úplně špatné a většina epizod má dobrou úroveň, žel, osobní předpojatost mě nedovolí dát více než průměr, a mají to, za Kuro Neko :).
Mahoraba Heartful Days
Jedná se o poměrně poklidné odpočinkové vztahové anime v podstatě bez příběhu, které se točí kolem změn osobnosti správkyně ubytovny, kterou je Kozue Aoba. Ryuushi Shiratori, který se právě přistěhoval a může na Kozue oči nechat, je z toho na větvi stejně tak, jako z ostatních zvláštních nájemníků. Vcelku humorné a lze doporučit.
Hataraku Maou-sama!
Tenhle styl prostě můžu. Není to ani tak v příběhu, jako spíše v humoru a stylu postav, Maou, Chiho ale třeba i Suzuno nebo Urusihara. Tuhle sérii jsem viděl mnohokrát a pořád se na ni rád podívám, když potřebuji zvednout náladu, nebo jen tak. Satan pracující v bistru a hrdinka jako operátorka call centra, banálně znějící zápletka ale dobrá zábava. Nejsem nekritický, viz hodnocení, ale i tak doporučuji všem.
Waganaria!!
Zábavná komedie ve stylu všichni jste blázni, jen já jsem letadlo, aneb jak funguje restaurace plná „normálních“ lidí. Jedná se spíše o situační komedii než o nějaký příběh, o zábavu je postaráno, takže mistr kuchař doporučuje :).
Mikakunin de Shinkoukei
Více méně vztahové anime se zápletkou domluvené svatby, dávné záchrany života a mystických bytostí z hor, které se jsou schopny měnit ve psy. To celé s dávkou humoru i vážných momentů přináší vcelku zdařilou podívanou, ke které se sice zřejmě nebudete vracet, ale zhlédnout ji asi stojí za to.